Odborně se tomu jevu říká pareidolie. Což zní trochu jako něco mezi smrtelnou exotickou nemocí a názvem nějaké pikantní sexuální úchylky. Ve skutečnosti je to ale věc docela obyčejná, dokazující nám hlavně to, že nepozbýváme fantazii a máme v sobě sílu bezbřehé představivosti. Jak se to projevuje?
Obchodní dům Máj, který stojí od roku 1975 na rohu Spálené ulice a Národní třídy, byl postaven na místě bývalého Šlikova paláce. Navrhli jej architekti z libereckého ateliéru SIAL Miroslav Masák, John Eisler a Martin Rajniš v částečně brutalistním slohu, respektive odborníci hovoří o stavbě pozdně funkcionalistické s prvky brutalismu a high-tech architektury. Po několika desetiletích však budova zestárla a přestala vyhovovat současným nárokům. Jelikož ale jde od roku 2007 o chráněnou kulturní památku ČR, rekonstrukce musela proběhnout citlivě.
Pojem soukromého vlastnictví nemovitosti tu je relativní novinkou, ale lidé z Číny si na ni zvykají rychle. V autoritářském režimu jim připomíná až nečekaný závan svobody. Developeři, vykupující pozemky před zahájením stavebních prací, z toho ale radost nemají. proč? Protože hřebíkové domy hodně překáží a znepříjemňují výstavbu. Vlastně nejde o žádné domy postavené natruc, ale domy natruc nadále stojící.
Architekti studia Formfatal, Jan Roučka a Dagmar Štěpánová, se mohou pochlubit další mimořádnou uzavřenou realizací. Projektem renovace starého domu z Malé strany, který byl ještě donedávna mezi všemi těmi vznosnými a honosnými paláci jen jakousi zapomenutou Popelkou. Na ples ale nakonec přeci jen dorazila.
Kde přesně leží Cadaqués? V srdci španělské Girony. Spíš než lekce z geografie nás ale bude zajímat, že v srdci tohoto malebného městečka se nachází řada nemovitostí, které připomínají minulost a tradiční způsoby obživy místních. Domy rybářů.
Měšťanský dům na náměstí Jihlavy si už o pořádnou rekonstrukci říkal. Ale víc než oprášit potřeboval, aby začal znovu sloužit lidem a stal se středem zájmu veřejnosti. Projekt Ateliér Štěpán se o to postaral.
Celorepublikový festival Den architektury začíná téměř přesně za měsíc, proto se pojďme dopředu podívat, co pro nás přichystal. Od čtvrtka 2. do úterý 7. října 2025 se můžete těšit na 450 zdarma přístupných akcí nejen pro milovníky architektury ve 136 městech a obcích po celé České republice i na Slovensku. Že by někdo stihl všechny, to je nemyslitelné, alespoň do nejbližších míst svého bydliště se ale může podívat každý z nás. Můžete se vydat na cesty po nejmodernějších stavbách i historických skvostech, unikátních vilách, industriálních objektech, zdařilých rekonstrukcích a proměnách veřejného prostoru, stejně jako opomíjených a zapomenutých místech.
Větou: „To jsme si zase dobře nakradli,“ se mohl pochválit každý obyvatel antického Říma a nemusel přitom myslet nic nezákonného. To proto, že do této loupeživě znějící věty zařadil italské slůvko „spolia“. Což sice původně znamenalo loupež a kořistění, ale postupně se zařadilo do slovníku stavitelů.
Na první pohled nic zvláštního, uvnitř ale překvapení! Byt na Smíchově ukazuje, že i malý prostor může být velkolepý, když dostanou slovo staré kusy nábytku, rodinné vzpomínky a špetka zlatých detailů.
Apokryfní. Neboli též podvržený, nepravý. Takový je popis historie Pink House, donedávna toho nejslavnějšího natruc postaveného domu ve státě Massachusetts. Co jej činilo unikátním? Především to, že si vlastně všichni alespoň trochu informovaní byli vědomi toho, že ona vtipným příběhem popisovaná minulost je pouhou smyšlenkou. K opuštěnému domku ale prostě nádherně seděla.
Nejdražší evropská nemovitost vlastně vypadá jako spousta růžových bublin a ne náhodou se proto jmenuje Palais Bulles (bublinový palác). Původně jej navrhl maďarský architekt Antti Lovaq pro francouzského průmyslníka Pierre Bernarda. Po jeho smrti sídlo koupil v roce 1991 slavný módní návrhář Pierre Cardin jako rekreační nemovitost, ten však zemřel a nyní je dům proslavený třeba spoustou fotek se známými modelkami opět na prodej. Za 305 milionů liber.
Že zdání někdy klame v tomhle případě rozhodně platí. Protože dům zvaný Montlake, stojící na předměstí Seattle, zdaleka není tak malý, jak se o něm tvrdí. Na fotkách je totiž často dokumentován jen svým zadním vchodem, opravdu uzounkým traktem. Takhle titěrný ale ve skutečnosti není. Mezi velikány se počítá legendou vysvětlující jeho původ. A také svou cenou.
Proměna opuštěných průmyslových budov na moderní byty je fenomén, který v posledních desetiletích získává na oblibě po celém světě. Staré sklady, továrny či mlýny často nabízejí jedinečné architektonické kvality – vysoké stropy, masivní konstrukce, velká okna a robustní materiály, které by se dnes stavěly jen těžko. Když se k těmto prvkům přidá citlivý přístup architektů a odvaha k současným zásahům, vznikají domovy, které se vymykají uniformitě novostaveb.
Chata u Máchova jezera, konkrétně v Doksech, se dokonce stala v roce 2015 vítězem prestižní Národní ceny za architekturu, což bylo tehdy překvapení. Nebývá totiž zvykem, že tuto cenu získá vlastně drobná stavba. Ovšem chata, kterou navrhli autoři Pavel Nasadil a Jan Horký ze studia FAM Architekti ve spolupráci s Ondřejem Freudlem, je opravdu unikát. Dovede se úplně otevřít, částečně otevřít a úplně zavřít. Vlastně jako skříň. Ve zcela zavřeném stavu z trochu větší dálky ani nepoznáte, kde by mohly být dveře a okna. Vidíte pouze opláštění vertikálními latěmi. Bydlet se v chatě přitom dá celoročně, přesně jak investor požadoval.
Dovedete si představit život v tak malém domku, že se do něj nevejde koupelna ani záchod? Že v podkroví, kam se dostanete po žebříku, se tísní jenom malá postel a noční stolek? Že půdorys jediné místnosti v přízemí nemá plochu ani 5 metrů čtverečních? Představujeme nejmenší domek v Británii, dnes vlastně docela zbytečnou turistickou atrakci, kterou vás chceme trochu naštvat. Určitě jste si totiž všimli, že se naše byty stále rychleji zmenšují, pokořeny už byly i minimální uznatelné rozměry pro bytovou jednotku. Budeme za pár let bydlet kvůli cenám nemovitostí v něčem podobném?
Nikdy nebyly dostavěny. A v roce 2010 byly podivné disky zbourány. Jakési malé a podivně tvarované drahokamy, které vlastně připomínají spíše 2 létající disky na sobě, prý byly prokleté. Možná proto, že se stavěly na vrcholu starověkého pohřebiště, možná kvůli bývalému pohřebišti holandských vojáků, kteří zde prý také strašili, možná kvůli půlení sochy čínského draka, protože bylo třeba rozšířit cestu a otevírat bránu do budoucího letoviska. Těžko říct.
V marylandském městečku Frederick mají víc než jeden důvod, proč vzpomínat na tamního rodáka, pana Johna Tylera. Kromě toho, co dokázal během svého života, se totiž nesmazatelně zapsal do místní historie jednou nemovitostí. Domem, který sice nikdy neobýval, ale i tak jej nechal postavit natruc místní radnici. Proč?
Líbí se vám moderní nadčasové interiéry, ale bydlíte v historické budově v centru města? K životu potřebujete spíš minimalismus a secesní kudrlinky vám nesedí? Nevadí, i to jde krásně skloubit, když máte šikovného architekta. Inspirujte se dokonale vybalancovaným bytem v centru Kyjeva, ve kterém architekt dokázal propojit staré s novým tak, aby prostor působil nadčasově a zároveň ukotveně.
Sousedské vztahy, tedy spíše sousedské spory, jsou nevyčerpatelnou studnicí námětů na příběhy. Které se porůznu přenáší i do rezidenční architektury. Krásně to ilustruje stavba v sicilském Petralia Sottana. Na to, jak pozoruhodně úzká vlastně je, byla našlapaná záští až po samý okraj.
Nikdo není rád, když jeho zahrádku u domu používají sousedé jako průchozí chodník. Nebo ještě hůř, jako venkovní toaletu. Těch důvodů, které měl John Hollensbury k výstavbě miniaturního domku, ale bylo víc. Na to, že vytváří stavební kuriozitu, která bude jednou lákat turisty, tehdy určitě nepomyslel.
