Villa Dom Carli sice vznikla jako investice, to jí však na osobitosti nic neubírá. Představuje malý únik do Toskánska, který nemusíte hledat za hranicemi, ale který najdete přímo v české kotlině. Najdete ji pouhých 50 minut autem od Prahy, v poklidné krajině nedaleko Kutné Hory.
Je možné nabídnout nedotčenou přírodu, když se na ni díváte zpoza oken hotelového pokoje? Projekt z čínského Chang-čou se o něco takového pokouší.
Během prázdninových výletů a cest do zahraničí možná okem zavadíte o pamětihodnosti, stavební památky a divy architektury. U nichž vás nejednou napadne, jak dlouho je asi trvalo vystavět. Ta čísla budí obdiv a zároveň neklid. Dostavba Temelína nebo dálnic nám totiž dnes trvá déle, než třeba ve starém Egyptě budování Velké pyramidy.
Chata Refuge de l'Aigle (Orlí útočiště) byla usazena v nadmořské výšce 3 450 m na skále Aigle nad údolím Romanche poblíž severního svahu pohoří Meije již v roce 1913 (některé zdroje uvádějí 1911). Od začátku sloužila jako útočiště horolezcům, dnes je však kompletně zrekonstruována a vejde se do ní až 30 dobrodruhů s lany, skobami a cepíny.
Že jsou televizní věže někdy zároveň rozhlednami, to se ví. Například asi nejikoničtější věž na Žižkově, po které již tradičně šplhají batolata výtvarníka Černého, je opravdu zároveň i rozhlednou. Stejně tak věž na Ještědu a Pradědu. Ovšem naše krajina je doslova protkána rozhlednami, které žádnou jinou funkci neměly a nemají. Rozhlížet se, vyšlápnout si po schodech na vyhlídku. Rozhledny jsou všude, na kdejakém vyšším kopci a nižší hoře. Již více jak před sto padesáti lety si u nás lidé oblíbili lezení do kopců, načež vylezli ještě výš – na rozhlednu. A rozhlédli se po krajině.
V architektonické soutěži Stavba roku hlavního města Prahy 2024 zaujal veřejnost nový bytový dům na Malé Straně ze všech přihlášených pražských realizací nejvíce. S počtem hlasů 48577 tak získal Cenu veřejnosti a rozhodně to není náhoda. Jak výjimečná lokalita, tak architektonický návrh včetně slovutného jména autora spolu s originálním a precizním způsobem provedení šetrným k historii dávají tušit, že nejde o jen tak ledajakou budovu.
Jubilejní 15. ročník celorepublikového festivalu Den architektury, který proběhne od čtvrtka 2. do úterý 7. října 2025, ponese podtitul Ta architektura a zaměří se na ženskou perspektivu v tomto výsostně tvůrčím oboru. Představí stavby, které navrhovaly a navrhují ženy nebo na kterých se podílely.
Prázdniny se už blíží jako maják na obzoru, a mnozí už za tím světélkem v temnotách upírají zrak. Protože se s nimi nese příslib dovolené, kterou nemálo Čechů bude užívat v Chorvatsku. Dost možná zrovna na Istrii, kde se nachází i tento nádherný dům s pavilonem, připravený studiem Arhitekti Počivašek Petranovič.
Dáte si na chalupě „šlofíka“ až když je okolo vás neuvěřitelný rámus? To proto, že jste přijeli jako první a už jste stihli posekat trávník, nechali bzučet i křovinořez a nařezali dřevo na cirkulárce, zatímco ostatní „lufťáci“ teprve přijeli. Jezdíte na chalupu poctivě každý týden, čímž terorizujete celou rodinu, hlavně děti? Bravo! Dáváte si na plaňky plotu hrnky dnem vzhůru, na štít paroží a na stěny třeba kola od starých vozů? Máte na střeše maketu čápa a v místní hospodě rozhodíte jednou týdně všem panáka a výčepní vysokou „diškereci“? Pak jste opravdoví chalupář. Myšleno samozřejmě s nadsázkou.
Křivky a organické tvary jsou našemu smýšlení bližší, než strohé linie geometrických rovin. A právě motiv plynulé zaoblené přirozenosti naplno rozvádí projekt, který se nese svým vlastním proudem.
Minimalistický interiér, který v sobě nese více funkcí než švýcarský armádní nožík. Zhruba tak jde popsat Writer’s Block Hut. Projekt, za kterým stojí architekti ze studia i29. I když teď by se o něm mělo spíše hovořit jako o výrobku. Model jednoduché stavby totiž replikují v bezpočtu variant.
Ani ryby neberou každý den. A kde by to měli vědět lépe než v portugalském Comporta. Už do 13. století proto místní raději hospodaří na polích (pěstuje se tu i rýže). A na lov ryb vyráží jen během jejich „tahu“. Tehdy se také celé rodiny přesouvaly z vnitrozemí do chatrčí, které byly situované na pobřeží. To aby neměli daleko k plným sítím a spoustám vylovených ryb. A děje se to vlastně svým způsobem dodnes.
V roce 1906 získali velkostatek Čertousy s barokním zámečkem předci současných majitelů. Po znárodnění v roce 1948 však byl areál s budovami postupně devastován, v 80. letech 20. století se dokonce uvažovalo o úplné demolici a výstavbě velkokapacitní odchovny jalovic a vepřína. Naštěstí se to nestihlo a v roce 1993 získala majetek zpět v restituci rodina Stárů. Západní křídlo velkostatku, 110 metrů dlouhá stavba poskládaná z 5 hospodářských budov, byla přestavěna na tříhvězdičkový hotel, který byl otevřen v roce 1999. Historie Čertous je však hodně pestrá, stejně jako současné možnosti využití areálu. Otevřen je dokořán turistům, výletníkům i lidem milujícím kulturu pod širým nebem. Například v dubnu letošního roku zde měl koncert Laco Déczi s jazzovou kapelou Celula New York.
Vysvěcení se tahle stavba nikdy nedočká, kaple se jí jen říká. Prostoru k rozjímání ale nabízí dostatek. A pro ty, kteří v ní mohou odpočívat, je doslova svatá. nenahraditelná, úžasná, báječná, božská. Slouží jako nevšední regenerační prostor.
Údolí Berounky, na které se rozhlíží Vlaštovka, bylo oblíbenou rekreační chatovou oblastí, která se postupně mění v rezidenční čtvrť s rodinnými domy. Vlaštovka byla usazena v horní části jižního svahu, na místě s nejlepšími výhledy do krajiny. Dostatek soukromí, vzrostlé stromy a divočeji vyhlížející zahrada v prudším svahu dávají místu jedinečný charakter. Svah navíc definoval budoucí stavbu, opírá se o něj a vychází se z ní terasami do zahrady ve dvou různých výškových úrovních. Ta hlavní je překvapivě ve druhém podlaží.
Na úvodní fotografii jsme úmyslně nechali dům, který byl pojmenován Oskar, zrcadlit na hladině rybníčku pod svahem, na kterém budova stojí. A upřímně, raději bychom ho přejmenovali na Kapli. Zvenčí tak totiž v mnoha ohledech vypadá a velmi noblesně, oduševněle až duchovně působí i uvnitř. Dům byl navržen architektem Janem Žaloudkem, který se touto stavbou, troufneme si říci, tak trochu zapsal do historie. A kde domek stojí? V jihočeské Kamenné Lhotě u Borotína, ve velkorysé užitkové zahradě, která původně náležela k sousedícímu zámku.
Vystavěné jsou z kamene nebo vysekané do skal. I když vznikly už před tisíciletími, některé z nich jsou pořád osídlené, obydlené lidmi. Proto také nabízí nevšední vhled do toho, jaké vlastně byly počátky stavitelství.
Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska vyhlásilo rekonstrukci tvrze v Bělé nad Radbuzou Památkou roku 2024 za Plzeňský kraj. A ocenění je to více než příznačné a zasloužené, jelikož „nová tvrz“ byla vybudována doslova z ruiny s propadlou střechou. Samozřejmě šlo o vítězství v kategorii velkých investic nad 2 miliony korun, celkem rekonstrukce přišla na více jak 75 milionů korun.
Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska vyhlásilo rekonstruované českobudějovické vlakové nádraží Památkou roku 2024 v kategorii velkých obnov nad dva miliony korun. Historická novorenesanční budova, jejíž provoz byl zahájen již v roce 1908, prošla celkovou rekonstrukcí za více jak jednu miliardu korun. Rekonstrukce probíhala pod dohledem památkářů od roku 2020 a zahrnovala nejen obnovu exteriéru, ale i interiérů. Kromě jiného byly restaurovány také cenné nástěnné mozaiky a prostory nádraží byly očištěny od vizuálního smogu.
Hotel Anus nevznikl náhodou jako jakási halucinogenní vize, nebo záliba autorů v obscénnostech, ale je důsledkem širšího uměleckého konceptu. I když zrovna vstrčení hlavy do řitního otvoru, abyste viděli do hotelového pokoje okénkem, působí dosti neotřela, troufale až sprostě. Když ale přidáte smysl pro humor a souvislost se sérií uměleckých děl představujících lidské tělo včetně kompletní série lidských vnitřních orgánů (srdce, mozek, játra, mužské a ženské pohlavní orgány a konečník), už to vypadá úplně jinak.
