Ozimý česnek jde do země, až když půda trvale vychladne pod 9 °C, nejpozději ale asi tři týdny před tím, než zamrzne, a to do hloubky 5 až 8 centimetrů. Poradíme, jakou sadbu vybrat, jak připravit záhon, jaký zvolit spon a jak stroužky ochránit před holomrazy, když v zimě chybí sníh.
Shrabané listí, posekanou trávu ani čerstvé větve soused na zahradě spálit nesmí, a to od 1. března 2025 bez ohledu na to, co dřív dovolovala obecní vyhláška. Legální zůstal jen oheň ze suchého a čistého dřeva, třeba na opékání, a i proti němu se můžete bránit, když vám kouř podstatně omezuje užívání domu a zahrady.
Šikovní zahradníci se snaží neustrnout ve vývoji a nejrůznější tipy hledají, kde se dá. Ne každý nový nápad musí pocházet z babiččina receptáře anebo od sousedů za plotem. Zdrojem inspirace se pochopitelně může stát i nějaký zajímavý postřeh ze světa sociálních sítí nebo stránek pro milovníky záhonků. Jen prosím pozor, na internetu se dá narazit na ledacos.
Málokterý interiérový prvek dokáže vyřešit tolik neduhů moderního bydlení najednou jako vertikální zahrada. Nedostatek místa na parapetech, suchý vzduch z ústředního topení, dozvuk v minimalisticky zařízených místnostech a věčný boj s nepravidelným zaléváním pokojovek mají společného jmenovatele. Samozavlažovací modulární kapsy na zeď představují chytrou vychytávku, která přenáší bujnou vegetaci do vertikální roviny bez rizika promáčených zdí a složité instalace. Ať už toužíte po čerstvých bylinkách přímo u kuchyňské linky, nebo po uklidňující zelené oáze z kapradin za sedací soupravou, vertikální stěny nabízejí designově čisté a funkční řešení, které posune kvalitu vašeho domova na zcela novou úroveň.
Kořeny Dušiček sahají mnohem hlouběji do minulosti, než by se mohlo zdát, a jejich cesta k nám vedla přes několik staletí i zemí. Víte, ze kterého pohanského svátku vycházejí, kde se zrodila křesťanská Památka zesnulých nebo jak se Dušičky dříve slavily na moravském venkově? A poradili byste si výzdobou hrobů? Prověřte své znalosti v našem kvízu.
Bílé kmeny ovocných stromů vídáme v zahradách po generace, přesto kolem nich panuje řada omylů. Nejde o pouhý estetický rituál ani o zahradnický přežitek našich babiček. Nátěr vápenným mlékem nebo postavení stínicích desek představuje fyzikální štít, který dokonce dokáže zachránit zdraví a životy mladých i starších výsadeb ovocných dřevin. Pochopení toho, jak zimní počasí na dřeviny skutečně působí, vám pomůže ochránit úrodu dříve, než uhodí první lednové mrazy.
Listopad je poslední měsíc, kdy se dá zahrada připravit na zimu. Sklízí se zbytek jablek a zeleniny, do země jdou cibuloviny a dřeviny, ze země ven hlízy, trávník dostává poslední sekání a hnojení a citlivé rostliny přikrývku. Co všechno stihnout, než přijde první pořádný mráz?
Ježek si na zimu hledá suché a klidné místo, a když ho na uklizené zahradě nenajde, zaleze kamkoli, kde ho v mrazu snadno něco vyruší – a každé probuzení ho stojí zásoby, které si dělal celý podzim. Pomůže dřevěná bedýnka se správně řešeným vchodem nebo obyčejná hromada větví a listí, ale také to, když vynecháte nebo upravíte pár podzimních prací, které mnoho lidí dělá jen ze zvyku.
Kulaté dušičkové chryzantémy nemusejí po svátcích na kompost. Česká zemědělská univerzita ověřila na pokusných záhonech, že některé odrůdy typu multiflora venku přezimují a dají se pěstovat jako krátkověké trvalky. Jestli to zvládne i ta vaše, záleží na odrůdě, na době výsadby a hlavně na tom, aby kořeny nezůstaly přes zimu jenom v malém květináči venku na mrazu.
Chcete krásnou zahradu, ale nesnášíte vytrhávání plevele? Obchodníci mají zdánlivě geniální lék: rozviňte po půdě role černé netkané zahradní textilie, vystřihněte otvory pro keříky a všechno zasypte kůrou nebo kačírkem. Gratulujeme, právě jste úspěšně podepsali rozsudek smrti nad půdním životem ve své zahradě a proměnili živou zemi v udušený plastový sendvič. Mýtus o bezúdržbové idyle totiž funguje přesně do chvíle, než se iluze rozpadne na mikroplasty a vy zjistíte, že jste si přírodu doma doslova zabetonovali ropným produktem.
Koupit pozemek, postavit dům, natáhnout pletivo a podél něj narazit špalír zeravů západních. Český národní sen o okamžitém soukromí proměnil satelity i venkov v přehlídku sterilních zelených zdí, které spíš než rozkvetlý ráj připomínají urnový háj. Než ale vyrazíte do hobbymarketu pro další paletu těchto jehličnatých vojáků, měli byste vědět jedno: na svůj pozemek si právě dobrovolně instalujete ekologickou poušť, chronického žíznivce a časovanou finanční bombu, která vám dřív nebo později zrezaví před očima.
Oranžová slunéčka na okenních rámech a velké hnědé ploštice na záclonách bývají dva nepůvodní druhy, slunéčko východní a vroubenka americká, které si v domech hledají suché místo na zimu. Lidem ani stavbách neškodí a v bytech se nemnoží, takže stačí vědět, jak je poznat, proč je konec října nejlepší chvíle k jejich vysátí vysavačem a co udělat, aby se za rok nevrátily.
Pravidelně udržovaný, nízko střižený smaragdový koberec bez jediného lístku jetele či pampelišky po celá desetiletí definoval prestiž rodinného domu a pracovitost jeho majitele. Tento symbol zahradnického triumfu nad divokou přírodou se však v posledních letech proměnil v terč ostré kritiky odborníků na biodiverzitu a vodní hospodářství. Monokulturní trávník vyžaduje gigantické objemy zálivkové vody, syntetická hnojiva a soustavný hluk motorových sekaček, přičemž přírodě nenabízí vůbec nic. Do popředí se dere fenomén zvaný rewilding neboli řízené zdivočení, který vrací zahradám jejich přirozenou rozmanitost, šetří tisíce korun ročně a ukazuje, že skutečná krása spočívá v druhovém bohatství, nikoli v dokonalém pažitu sterilního vzhledu a vysokých nároků na údržbu.
Na přelomu října a listopadu jako by se svět na okamžik zastavil v meziprostoru. Zatímco v českých luzích a hájích zapalujeme tiché svíčky na zamlžených hřbitovech, anglosaský svět obléká strašidelné masky a v Latinské Americe se tančí s malovanými lebkami. Ačkoliv se může zdát, že komerční Halloween a tiché křesťanské Dušičky nemají nic společného, vyrůstají ze stejného prastarého kořene. Všichni totiž děláme totéž, co naši předkové před tisíci lety: snažíme se vyrovnat s přicházející tmou, zimou a především se smrtí.
Motýlci kroužící kolem polic jsou jen špičkou problému, skutečnou škodu totiž dělají housenky, které se do domu dostanou v nakoupené mouce, rýži, ořeších nebo krmivu a pak se nenápadně množí. Návod prochází pět míst, kde se zavíječi nejčastěji schovávají, a radí, jak zásoby i police vyčistit bez postřiků, jen úklidem, mrazem, teplem a těsnými dózami.
Téměř každý zahradník mířící na jaře do hobby marketu odjíždí s kufrem plným těžkých plastových pytlů se zahradnickým substrátem. Vládne všeobecné přesvědčení, že nákupem této vonící černé hmoty člověk podporuje přírodu, zúrodňuje záhony a dává sazenicím to nejlepší. Pravda je však šokující a nepříjemná. Základem drtivé většiny komerčních substrátů je vrchovištní rašelina, jejíž masivní těžba představuje environmentální katastrofu globálního rozměru. Likvidace prastarých rašelinišť ničí unikátní biotopy a vypouští do atmosféry miliony tun oxidu uhličitého, který byl v chladné, mokré zemi uvězněn po tisíce let. Evropské země proto přistupují k zákazům prodeje rašeliny pro hobby pěstitele a udržitelná alternativa se z okrajové výstřednosti stává naléhavou nutností pro každého, komu záleží na budoucnosti krajiny.
Podzimní víkendy v českých vesnicích a zahrádkářských koloniích jsou dlouhá léta provázeny stále stejným rituálem. Vzduch plní hluk motorových fukarů na listí, k nebi stoupá štiplavý dým ze zapálených hromad organického odpadu a záhony se mění ve zryté, dohola ostříhané plochy připomínající vojenské cvičiště. Generacemi předávaná tradice velí uklidit zahradu do posledního spadlého lístku, sesekat suchá stébla trvalek a vyrýt půdu do hlubokých brázd. Moderní půdní biologie a agroekologie však hovoří jasně: tato posedlost sterilním pořádkem je to nejhorší, co můžete své půdě i živočichům před příchodem zimy udělat. Odhození hrábí, vypnutí fukarů a vědomá podzimní nečinnost nejsou bezohledným přístupem, nýbrž vrcholnou zahradnickou moudrostí a ušlechtilou leností, která chrání půdní život, dramaticky zvyšuje úrodnost půdy pro příští rok a zvyšuje biodiverzitu v lokalitě.
Představa čerstvě utržené snítky bazalky na těstoviny, voňavého tymiánu k pečené zelenině nebo hrsti máty do džbánku se studenou vodou láká nejednoho milovníka dobrého jídla i pití. Založit si vlastní bylinkový koutek na okenním parapetu, balkoně či záhonu je snadné, radost z čerstvé zeleně však nezřídka po několika týdnech vystřídá bezradnost. Lístky začnou blednout, žloutnout, stonky dřevnatí a rostliny ztrácejí své pověstné aroma. Tajemství celosezónního úspěchu přitom nespočívá ve složité alchymii, ale v respektování několika základních zákonitostí, na které tyto aromatické rostliny spoléhají.
Chryzantémy mají v evropském i celosvětovém květinářském obchodu výjimečné postavení a jejich tradice sahá od posvátných asijských zahrad až po naše dušičkové zvyky. Důvod, proč jsme jim tak bezvýhradně propadli, tkví v jejich neuvěřitelné vytrvalosti, odolnosti vůči sychravému počasí a schopnosti rozzářit zahradu v době, kdy většina ostatních rostlin rezignuje. Skutečným klenotem moderní scény se pak stávají pomponkovité chryzantémy. Jejich dokonale kulatá, hustě vrstvená květenství připomínají roztomilé bambulky a vnášejí do podzimního aranžování svěží hravost i novou estetiku, které propadnete na první pohled.
Devět z deseti Čechů přiznává, že zemědělství nerozumí, přesto k němu chová silný pozitivní vztah. Právě tuto propast mezi laickým vnímáním a realitou moderního hospodaření chce zaplnit nová aliance investorů Orbis Terra. Sdružuje pět významných zemědělských skupin, které dohromady zaměstnávají přes dva tisíce lidí. Jejich cílem je posunout veřejnou i politickou debatu od dohadů o tom, komu jaká dotace prospěje, k věcnému hodnocení dopadů na půdu, krajinu a technologický rozvoj.
