Zahrada - články, návody, rady a tipy

Louka jako živý skanzen: Proč je kvetoucí trávník víc technickou památkou než dílem přírody

Představa laika o typické středoevropské louce je idylická: divoká příroda, kde vedle sebe v harmonii kvetou kopretiny, zvonky a šalvěje. Pohled moderní botaniky a krajinné ekologie je však podstatně pragmatičtější. Drtivá většina středoevropských luk představuje antropogenní polopřirozený ekosystém. Z biologického hlediska jde o dlouhodobě udržovanou technickou památku, která bez specifického agrotechnického zásahu člověka nevyhnutelně zaniká.

Než začnete stěhovat půl terasy do obýváku: První noční mrazík vyřeší trik z prádelníku

Konec léta mívá zrádný scénář. Přes den ještě chytáme bronz, ale meteorologická aplikace už varuje, že teploměr v noci nebezpečně olízne nulu. Většina pěstitelů v panice tahá těžké terakotové truhlíky přes práh a mění obývák ve skladiště. Přitom jde o zbytečnou dřinu – před jednorázovým teplotním šokem ochrání zeleň věc, kterou má každý v prádelníku: vyřazené bavlněné povlečení, prostěradla a jiné prodyšné textilie.

Myslíte, že už jste na pletí staří? Kdepak, vaše záda vidí problém jinde

Na špatně položenou otázku se správná odpověď nehledá dobře. Ta špatná otázka v tomhle případě zní: „Kdy už jste příliš staří na vytrhávání plevele?“ A správná odpověď? Ve skutečnosti vůbec nesouvisí s vaším věkem. Ale s vaší technikou vytrhávání a pletí.

Od babiččiných plátěných uzlíčků po současný zářijový sběr: Jak si zajistit vlastní osivo

Než regály hobbymarketů zaplavily uniformní lesklé sáčky s hybridními semeny, bylo semenaření pro české hospodyně a pěstitele otázkou naprosté samozřejmosti i holého přežití. Tradice uchovávání vlastního osiva sahá hluboko do historie selského hospodaření a venkovských zahrad. Semena se předávala z generace na generaci v pečlivě popsaných papírových kornoutech, plechových krabičkách od bonbonů nebo plátěných pytlících zavěšených na suché půdě. Ženy instinktivně vybíraly ty nejranější, nejchutnější a nejodolnější plody, čímž vznikaly unikátní krajové odrůdy přizpůsobené typu půdy a odolné vůči místním chorobám. Adaptované na specifické mikroklima dané lokality, často jenom jedné vesnice.

Norskému důchodci na zahradě zaparkovala nákladní loď

Přemýšleli jste někdy o tom, jaké by to asi bylo obývat malý domek přímo na pobřeží? Užívat si toho prosoleného povětří a každý večer se nechávat ukolébat šuměním vln? Příběh z Norska vás možná z těch romantických představ vyvede.

Nastává čas prostokořených sazenic: Zkuste mandloň a další otužilou exotiku

S příchodem podzimu a opadem listí nastává pro pěstitele jedno z nejdůležitějších období roku. Začíná vegetační klid – chvíle, kdy školkaři konečně smějí bezpečně vyrýt stromky ze země a zahradnictví zaplní prostokořené sazenice. Tyto dřeviny mají obrovskou výhodu: v porovnání s kontejnerovanými rostlinami jsou výrazně levnější, disponují nezkrouceným kořenovým systémem a díky podzimní půdní vláze stihnou do jara perfektně zakořenit. Než na jaře vyrazí první pupeny, stromek už pevně sedí v zemi a neztrácí čas adaptací.

Zalévání na podzim nekončí. I v září je vláha zapotřebí

Podzim je tady. Takže už je čas konečně namotat hadice a odstavit je do kůlny k zazimování, stejně jako konve? Určitě ne. I když se to může zdát kontraintuitivní, i na podzim je na zahradě co zalévat. Vlastně si toho teď o vodu říká docela dost. Byť je tedy „útlum zálivky“ opravdu na programu, se zaléváním ještě zdaleka nekončíme.

Zářijový zlom v zahradě: Proč právě teď rozhodujete o úrodě příštího roku

Zatímco srpen byl o plných košících a odpočinku, září je měsícem zahradnické strategie. Teplá půda, chladnější noci a ranní rosa vytvářejí ideální mikroklima pro zásadní kroky, které nelze odložit na jaro. To, co zahradě věnujete během těchto čtyř týdnů, přímo určí stav půdy, vitalitu stromů i jarní kvetení.

Nejen hřib s dlouhou nohou. Jaké další cizí houby potichu kolonizují Česko?

Tvrzení, že u nás nejsou žádné invazní druhy hub, rozhodně neplatí. Aktuálně se studuje invazní potenciál tuláka z Ameriky, hřibu štíhlotřenného. To je však jen mediálně nejvděčnější druh. Proč? Protože chutná, má klobouk a houbaři si ho nosí domů. Ekologicky nejdestruktivnější druhy hub jsou však téměř neviditelné mikroskopické organismy. Pojďme si je představit, začneme však přece jen nejpopulárnější z nich, právě novým hřibem v českých lesích.

Kolik vody zadrží a jak ochladí ulici. Kampaň TreeTag dává stromům v Česku jasná čísla

Stromy ve městech nejsou jen estetickým doplňkem, ale fungují jako přirozená klimatizace, čistička vzduchu i houba na dešťovou vodu. Pro samosprávy však bývá obhajoba nákladů na jejich výsadbu a údržbu před veřejností často složitá. Do České republiky proto letos poprvé přichází celoevropská iniciativa TreeTag. Ta převádí ekologické funkce dřevin do konkrétních, snadno pochopitelných dat a prezentuje je přímo v ulicích formou informačních cedulek.

Proč zkušení zahradníci sázejí trvalky právě v září? Podzimní půda skrývá tajnou výhodu

Zatímco hobbymarketové letáky tlačí jaro jako jediný správný čas na osázení zahrady, zkušení zahradní architekti a trvalkáři dělají pravý opak: to nejcennější sázejí v září a říjnu. Klíčový proces se neodehrává na povrchu, odehrává se o dvacet centimetrů hlouběji. Půda má totiž na rozdíl od vzduchu obrovskou tepelnou setrvačnost.

Školní zahrada v Červené Vodě je učebnice pod širým nebem. Tůň, včely, staré odrůdy i fotovoltaika

Základní a mateřská škola v Červené Vodě na Orlickoústecku měla kolem sebe zpevněné, málo užitečné plochy. Během sedmi let z nich vznikla zahrada o rozloze zhruba 2 000 metrů čtverečních, kde děti sledují koloběh vody v tůni, starají se o včely a ochutnávají ovoce starých krajových odrůd. Na střeše školy zatím pracuje fotovoltaika a uvnitř rekuperace.

Zahrady Appelternu: Od odvážného experimentu na půl hektaru po největší zahradní inspiraci Evropy

V malebné krajině mezi řekami Mázou a Válou v nizozemské provincii Gelderland leží vesnička Appeltern. Právě zde se nachází fenomén, který nemá v evropském zahradním světě obdoby: Zahrady Appelternu (nizozemsky De Tuinen van Appeltern, nověji přejmenované jako Bloemenpark Appeltern). Nejde o klasickou botanickou zahradu ani o historický zámecký park s přísnou symetrií. Appeltern je živou, neustále se proměňující encyklopedií zahradního designu, kde na ploše přesahující 22 hektarů koexistuje více než dvě stě samostatných vzorových zahrad.

Domov začíná vstupními dveřmi a britská fotografka je dokumentuje

Dveře jsou možná tou nejmenší, ale zároveň nejvýmluvnější částí domu. Dokážou napovědět, kdo za nimi bydlí, jak o svůj domov pečuje i jaký vztah má k ulici a veřejnému prostoru. Londýnská fotografka Bella Foxwellová z nich dokonce udělala hlavní motiv svého osobitého dokumentárního projektu.

Ze zanedbaného parku si v Černovicích udělali náměstí, kde je radost posedět

Brněnské Černovice nikdy neměly náměstí. Měly zanedbaný park na ulici Řehořova, kterému se lidé spíš vyhýbali. Krajinářská architektka Eva Wagnerová a architektka Miroslava Zadražilová z něj během jednoho léta udělaly místo, kam se chodí čekat na autobus, hrát si u vody i posedět ve stínu starých stromů. Déšť tu zůstává v zemi, cesty jsou z mlatu a lavičky stojí na žule vysbírané z brněnských ulic. Park je finalistou soutěže Adapterra Awards 2026.

Velký průvodce zazimováním trvalek: Které druhy nenechat napospas mrazu a jak je správně ochránit

Zatímco většina běžných trvalek zvládne středoevropskou zimu bez sebemenšího zásahu, existuje početná skupina zahradních klenotů, které by bez cílené podzimní péče jaro nespatřily živé. Úhyn rostlin přitom málokdy způsobuje holomráz sám o sobě. Hlavními viníky bývají zimní přemokření těžké půdy, hniloba kořenového krčku pod mokrým sněhem, střídání mrazu s prudkým zimním sluncem nebo vymrzání mělce uložených hlíz.

Žebříky pro kočku. Švýcarský fenomén netradiční architektury

Architekturu měst už z principu dotvářejí prvky, které jsou určeny lidem. I proto je počin německé fotografky a designérky Brigitte Schusterové hodný malé chvilky pozornosti. Přichází totiž se zajímavým „objevem“ ze Švýcarska. Potvrdila a zdokumentovala zde celou sérii prvků netradiční architektury, která lidem primárně neslouží. Žebříky pro kočky.

Zelené poklady mrazu navzdory: Botanické rarity, které promění českou zahradu v exotické arboretum

Touha po neokoukaných tvarech, sytých barvách a nevšední architektuře rostlin už dávno nemusí končit u choulostivých exotů, které je nutné na podzim pracně stěhovat do zimních zahrad. Šlechtitelský pokrok a cílený sběr z horských oblastí světa přinášejí druhy, jež klamou tělem: vypadají jako z vlhkého subtropického pralesa nebo asijského chrámu, ale bez zaváhání snesou středoevropské mrazy hluboko pod minus dvacet stupňů. Pojďme si některé z vlajkových lodí takové nabídky představit.

Zlatá hodina zahrady: Když se krása učí v září zpomalit

S příchodem prvních zářijových dnů se zahrada nadechne k tiché úlevě. Horké letní tempo zvolňuje, ostré polední slunce střídá medové světlo a záhony oblékají svůj nejdůstojnější šat. Začínající podzim není koncem příběhu, ale jeho nejvlídnější kapitolou — časem, kdy zahradník odkládá spěch, bere do dlaní teplý hrnek a s vděčností naslouchá tichému šelestu usínající země. Září nám přináší zlaté hodiny zahrad, za kterých se krása učí zpomalit.

Mrazuvzdorný kaktus kolonizuje Pálavu: ze skalek nadšenců unikl vetřelec, který dusí vzácné stepi

Pálavské vápencové svahy, domov kriticky ohrožených stepních květin a hmyzu, čelí nečekanému vetřelci ze Severní Ameriky. Do přírodních rezervací Děvín, Tabulová a nejnověji i na Svatý kopeček u Mikulova se rozšířila mrazuvzdorná opuncie. Kaktus, který původně unikl z tuzemských skalek a zahrad, dokonale těží z oteplování klimatu. Na suchých skalách tvoří neprostupné porosty, vytlačuje vzácné pálavské kosatce a jeho ruční likvidace je pro ochranáře kvůli tisícům zákeřných trnů noční můrou.

Nejčtenější články