6 rad, jak položit dlažbu v interiéru

1. Začínáme výběrem dlažby a kontrolou dodávky

Do interiéru není nutné instalovat dlažbu s nejvyšší odolností vůči mrazu. Přesto je však nutné použít především v koupelnách dlažbu s minimální nasákavostí, což je údaj, který s mrazuvzdorností přímo souvisí. Co nás u interiérové dlažby zajímá nejvíce, je však odolnost vůči otěru. Nesmíme zapomenout, že především v chodbách a předsíních jsou na odolnost povrchu dlažby kladeny vysoké nároky. Veškeré potřebné technické údaje o dlažbě, kterou si vybíráme, najdeme na každém balení (krabici). Ideální je výběr takzvané rektifikované dlažby – tyto dlaždice jsou po výpalu přesně seřezávány (kalibrovány) na přesný rozměr. Rektifikovanou dlažbu pak můžeme pokládat na „minimální spáru.“

Pokud jsme si dlažbu již vybrali a objednali, je též nutné zkontrolovat stav dodávky tohoto stavebního materiálu. Je nutné prohlédnout ještě před pokládkou celou dodanou sérii. Kontrolujeme kvalitu dlažby, odstín a rozměry (jednoduchým porovnáním obkladů). Porovnáváme přitom dlažbu z různých obalů (krabic). Ve skutečnosti může dojít i k omylu a v některých krabicích může být zcela odlišná dlažba. Nezapomeňte, že zboží můžete reklamovat pouze před pokládkou.

Na každém obalu (balení) s dlažbou by měly být uvedeny veškeré důležité informace (identifikační údaje produktu) – katalogový název, formát (rozměr), kvalita, barevný odstín, kalibrace, datum výroby, číslo třídiče a další důležité vlastnosti. Především kvalita produktu je pak definována normou. Pokud v dodávce najdete více jak 5 vadných dlaždic na 100, nelze již takovou kazovost tolerovat, pokud chcete skutečně kvalitní dlaždice a neobjednali jste si podřadné zboží nižší jakosti. Pokud najdeme v dodávce větší rozdíly v barevnosti a kalibraci (rozměrech) dlaždic, lze již hovořit o odlišných výrobcích nevhodných pro pokládku na stejné ploše.

Před pokládkou je také třeba přesně dodržovat pokyny uvedené na obalech a případně v přiložené příručce. Je též nutné vybrat vhodný druh lepidla a mísit je s vodou ve správném poměru. Dlažbu pokládáme zásadně se spárami, které je po vytvrdnutí lepidla nutné vyspárovat speciální spárovací směsí. Nakonec nesmíme zapomenout, že u keramických obkladových prvků dojde k určitému nárůstu objemu, který je způsoben penetrací vody do obkladů. Právě proto jsou též nezbytné spáry. Pro pokládku obkladů a dlažby jsou samozřejmě určené příslušné normy: PN-75/B-10121 (pro keramické glazované obkladové prvky určené na stěny) a PN-63/B-10145 (pro kameninové - terakotové, klinkerové a lastrikové obkladové prvky určené na podlahy).

2. Připravujeme podklad

Příprava celistvého, pevného a rovinného podkladu bez nečistot a mastnoty je pro pokládku dlažby zásadní. Nikdy se nespoléhejte na to, že je plocha nově vybetonovaná. Je třeba zkontrolovat rovinnost podkladu a případně plochu alespoň místy vystěrkovat a nechat stěrku vyschnout. Stejně tak je důležitá vzájemná kolmost ploch. Určitě se nesnažte vyrovnávat nerovnosti lepidlem. Pro ně je přímo určena maximální možná tloušťka vrstvy. Stejně tak je třeba upravit nesoudržnou podkladní vrstvy.

3. Před obkládáním si promyslete průběh spáry

Pořadně si nejprve proměřte obkládanou plochu, zkontrolujte rozměry obkladového materiálu a počítejte. Zjistíte tak předem, jak široké budou dořezy a kde bude vhodné jejich umístění a zároveň si vypočítáte šířku spáry. Zamyslete se také nad budoucím umístěním zařizovacích předmětů. Spáry by měly být vždy rozmístěné symetricky nebo uprostřed menších ploch. Špatně umístěné spáry poškodí celek z estetického hlediska. Je prostě nutné vnímat, co je pro naše oči zásadní při vstupu do obkládaného prostoru. Může jít o střed podlahy, sprchový kout, protilehlou stěnu, roh místnosti a podobně. Zásadní může být například i listela. Dominantní je prostě v prostoru vždy místo, kam se náš pohled zaměří hned při vstupu. Z výše uvedených důvodů je též důležitá volba formátů dlažby a obkladů. Shodnými fomáty dosáhneme probíhání spáry, které je z estetického hlediska zásadní. Spára v podlaze má vždy navazovat na spáru ve stěně. Stejně tak je důležité probíhání spáry v na sebe navazujících místnostech – plochách. Jedna spára pak může být dlouhá třeba i 10, 20 metrů. Chcete-li dlažbu rovnoměrně položit, můžete využít levelingový systém, který vám pomocí klínů a spon umožní položit dlažbu dokonale rovně a rychle.

4. Obkládejte pouze s moderními materiály

Dávno se již neobkládá cementovou maltou „na buchty“ v případě obkladů a „do betonu“ v případě dlažby. Moderní lepidla umožní tenkovrstvé lepení, kdy je plocha dlažby a obkladů z rubu přilepena zcela. Moderní postupy přitom šetří také čas, nejen materiál a s jejich pomocí dosahujeme lepších a přesnějších výsledků. Klíčem je tedy výběr správné stavební chemie, ale i nářadí. Důležité je též využití ucelených systémových prvků dodávaných dlaždic. Soklové dlaždice se prodávají jako samostatné prvky, stejně jako třeba listely či bombata, kterými podtrhujeme obkládané stěny. Použít musíme též rohové, ukončovací a dilatační lišty.

5. Průběh pokládky dlažby

Pokud již máme důkladně spočítaný prostor a pokládku promyšlenou, začínáme pokládáním celých dlaždic od jednoho z rohů místnosti. Pruhy s přířezy vždy končíme. Zásadním pravidlem je pokládka dlažby až po položení a vyspárování dlaždic na stěnách. Nikdy nepostupujte opačně. Obkládání podlahy je posledním krokem, na který navazuje už jen usazování sanitárních předmětů. Po obložení stěn a položení dlažby už nesmí přijít do prostor žádný další stavební řemeslník – stropní podhledy a další řemeslné práce již musí být dokončené. Po vyspárování a zaschnutí spár se prostor důkladně vyčistí a je hotovo.

Dlažbu pokládáme do lepidla naneseného vždy ve stejné vrstvě na podklad. Ihned po položení dlaždici vždy důkladně očistíme od lepidla na jejím líci. Stejně tak při spárování musíme vědět, zda může spárovací hmota dlaždici trvale poškodit (přebarvit) či ne. Pokud ano, bude nutná její povrchová ochrana např. lepenkou. Problém nastane u dlaždic neglazovaných.

Při pokládce dlažby používejte ukončovací lišty, zakryjí přechod mezi dlažbou a obkladem nebo soklovou dlaždicí či dlažbou a stěnou. Největším problémem bude pro většinu kutilů provádění přířezů. U dlažby je to ještě obtížnější než u dlaždic a pokud si nevíte rady se správným použitím řezačky, použijte raději rozbrus s diamantovým kotoučem. Řezanou dlaždici pořádně upevněte, přesně naměřte přířez, nakreslete na dlaždici čáru a řežte.

6. Zajímavosti o pokládce dlažby

• Pokud je to v estetickém záměru, je možné dlažbu pokládat i na stěny. Nikdy však nepokládáme dlaždice určené na stěny na podlahu.
• V interiéru lze použít i dlažbu určenou do exteriéru – kritérium mrazuvzdornosti hovoří ve skutečnosti o nasákavosti dlažby a ta nás zajímá i v interiérech. 
• Při výběru dlažby sledujeme otěruvzdornost (zmínili jsme již v bodě 1). Neglazované a slinuté dlažby však nejsou podle tohoto kritéria hodnoceny. U glazované dlažby se nejčastěji setkáme s 3., 4. a 5. stupněm otěruvzdornosti. 
• Zakoupené obklady a dlažbu lze skladovat i v exteriéru, musíme však celou dodávku ochránit před vlhkostí.
• Pokud je podklad pod dlažbou vystaven deformacím, je nutné použít speciální elastické lepící malty. Pokud prostor vyžaduje dilatační spáry, musí se tyto spáry shodovat ve vrstvě obkladů s dilatací v podkladu. Neglazované obklady je třeba povrchově ošetřit před ušpiněním.

Zdroj použitých fotografií: www.shutterstock.com